„JINÉ“ děti aneb děti s PAS

Motto:

"Autismus není něco, co osoba má, není to žádná ulita, ve které je osobnost uvězněna. Ve skořápce není schované normální dítě. Autismus je způsob bytí." Jim Sinclair

Příběh první :

Vojtíšek mi vyprávěl o dinosaurech a nejraději chodil bos. Miloval počítač, nechápal pojem času a ptal se na vesmír. S panickou úzkostí reagoval na sebenepatrnější změnu a často se cítil unavený. Přesto, že mu bylo teprve pět let, měla jsem při některých jeho otázkách pocit, že mluvím s někým velice vyspělým, neboť některé výroky neodpovídaly rozhodně jeho věku a byly podivuhodné.

Příběh druhý:

Natálka běhala nejraději v kruhu kolem své vlastní osy, nebo se točila na špičkách. Z legrace jí všichni říkali, že je malá baletka. Na zavolání svého jména nereagovala, vyčíst z její tváře emoce nešlo. Zato milovala jezdící schody, fascinovaně hleděla dlouhé minuty na točící se buben v pračce a s oblibou napodobovala grimasy a gesta druhých lidí. Sama o sobě hovořila ve druhé či třetí osobě, pokud vůbec navázala dialog. Když si hrála, tak nejraději sama, hru s vrstevníky nevyhledávala.

Příběh třetí:

Ondrášek se jevil svému okolí jako rozmazlený fracek. Byl útočný, agresivní, sebestředný, druhé slovně i fyzicky bez důvodu napadal. Pravidla hry určoval buď sám, nebo nejevil zájem. Velmi zajímavě maloval a vůbec měl tvůrčí nadání, dokázal recitovat z paměti dlouhé statě básní. Okamžiky utrpení nastávaly při česání nebo při pokusu nasadit mu čepici.


Je vaše dítě „jiné“ a „nepochopitelné“? Má vlastní svět a vnímá okolí jen jakoby mimochodem a nezúčastněně ?
Nevíte, jak s ním navázat kontakt? Pak možná je to právě ten onen „jiný způsob bytí“...........


Co je to vlastně AUTISMUS ?


/ zdroj : o.s. Autistik, Praha, inform. publikace/

  1. Autismus je komplikovaná vada, která naruší vývoj komunikace v nejranějším dětství a zanechá dítě neschopné vytvářet normální mezilidské vztahy. Pro osoby s autismem je svět skládankou, jejíž díly do sebe nezapadají.

  2. Autismus je handicap, který brání postiženým ADAPTOVAT SE na prostředí, ve kterém žijí. Život je pro ně chaos bez pravidel a tak si sami vytvářejí pravidla, jejichž logice rozumí jen oni sami.

  3. Autismus je charakterizován stereotypními způsoby chování, omezenými zájmy a aktivitami. Dítě nesnáší změny, mívá specifickou příchylnost k neobvyklým předmětům, trvá na vykonávání zvláštních rutin při činnostech nefunkčního charakteru. Autismus je provázen problémy chování ( výbuchy vzteku, agrese, sebezrańování), které jsou snahou postiženého zajistit si bezpečí ve zmatku okolního světa, je to obrana a únik z nesnesitelné tísně kterou jim může způsobit jakákoliv změna.

Přítomnost poruchy autistického spektra / PAS/ velmi ovlivní fungování dítěte a později dospělého člověka a to v mnoha ohledech. Díky nedostatečné zkušenosti s těmito dětmi dochází - na základě svědectví a značných zkušeností rodičů k fatálním přehmatům při stanovení správné diagnózy a tím celkově k řadě komplikací, které s pozdní, či chybnou diagnózou souvisí. Děti s PAS totiž vyžadují i zcela specifický druh výchovy a pod.
Proto je tak důležitá zejména raná péče.

ASPERGERŮV SYNDROM - VYJÍMEČNÉ DĚTI

/ zdroj Phdr.: Kateřina Thorová Ph.D., informační příručka, APLA Praha, o.s., 2007 /

Děti s Aspergerovým syndromem nejsou hloupé, nevychované, zlé. Jsou JINÉ. Mozek lidí s Aspergerovým syndromem se vyvíjí a funguje jinak. Stěžejní je zejména vývojová porucha sociálního porozumění, která stejně jako dyslexie může mít různou intenzitu. Základním problémem v sociálním chování je nedostatek intuice, neschopnost porozumět i vlastním pocitům i emocím druhých lidí v sociálním kontextu.

Výsledkem je odlišný způsob vnímání světa, rozdílný způsob uvažování a myšlení a odlišný způsob chování.

Mohou být přidruženy deprese, velmi nízké sebehodnocení a nedostatečná integrace smyslových vjemů.

Diagnóza Aspergerova syndromu není bezúčelnou nálepkou, ale může pomoci dítěti projít předškolním i školským vzděláváním bez zbytečné újmy, umožní rodičům netýrat se výčitkami nad svými výchovnými schopnostmi a dovednostmi apod. Dítěti se tak zvýší šance na běžný život v dospělosti, včetně schopnosti obstát ve světě, navazovat uspokojivé vztahy s lidmi a být úspěšný ve svém zaměstnání.

Typické obtíže – společné charakteristiky – rozdílní lidé

Chakteristiky v ranném vývoji:

  • řeč není výrazně opožděná, dítě ve dvou letech říká alespoň slova a ve třech letech mluví v jednoduchých větách
  • obtíže v kolektivu, dítě není schopno plného zapojení, selhává v kontaktech a vztazích s vrstevníky
  • obtížně výchovná usměrnitelnost, výrazný negativismus nebo přílišná pasivita
  • celkový mentální vývoj dítěte není opožděný, často je dítě považováno za nadprůměrně inteligentní, zná brzy písmena a číslice, v ranném věku umí číst a počítat, má encyklopedické či technické zájmy i nad úrovní svého věku.
  • vyhraněné zájmy, fixace na předměty
  • mohou se objevovat různé tiky a grimasování v obličeji, také poskakování, třepání prsty apod., chůze může být zvláštní
  • časté vymýšlení vlastních slov, lpění na přesném vyjadřování, škrobenost ve vyjadřování, dítě připomíná dětského profesora
  • z dialogu se často stává monolog, obsah bývá monotónní, zabíhavost ve vypravování
  • nadměrná otevřenost, nevhodná upřímnost, sociálně zahanbující chování
  • obtížně chápou slovní a černý humor
  • Lidé s Aspergovým syndromem kvůli své sociální odlišnosti a do očí bijící naivitě se často stávají obětmi šikanování. Jejich schopnost obrany je kvůli sociální nezdatnosti vůči posměváčkům nebo trýznitelům minimální. Pokud navazují kontakt spontánně, jednají často nepřiměřeným způsobem, např. nevhodným fyzickým kontaktem, provokativním činem, morbidním výrokem nebo konverzací, která není přiměřena kontextu situace.

    Dítě nectí sociální normu a konvence, neprojevuje sociální takt způsobem odpovídající věku, chování je hodnoceno jako nevhodné, sociálně nevyzrálé, infantilní vzhledem k věku a intelektu. Chybí zdvořilost nebo je přítomna nápadná formálnost.
    U některých lidí/dětí se lze setkat až s nepřiměřenými úniky do světa fantazie. Fantazijní svět je bezpečný, předvídatelný, což se o reálném světě říci nedá.

    Časté je rovněž selhávání v praktických dovednostech (obléci se podle počasí, nakoupit si jídlo na víkend, zeptat se na cestu, dodržovat hygienu,..) Časté je i nerovnoměrný profil dovedností, u někoho převažuje technické myšlení, u jiného humanitní a paměťové dovednosti, přidružena může být i symptomatika poruch aktivity, pozornosti.

    V chování se může projevit velká míra nutkavosti, v myšlenkách obsese.

    Mnohé děti s Aspergovým syndromem reagují přecitlivěle na negativní postoj vůči své osobě. Nesnáší opravu, napomenutí, kritiku, ale i dobře míněnou radu. Drobná chyba, kterou udělají, u nich může vyvolat silnou nelibost, že odmítají pokračovat v práci. Často projevují úzkost, tenzi, nervozitu, u některých jedinců je emoce spouštěčem problémového chování. Časté střídání nálad, někdy v extrémních formách. Záchvaty vzteku, rozmrzelost, sebepodhodnocování.

    Základní doporučení a strategie

    Lidé a AS lépe fungují, mají –li řád a strukturu, neboť obtížně zvládají změny, potřebují zajistit předvídatelnost, je třeba vysvětlovat situace, rozpis programu apod. Pravidla chování musí být stanovena velmi konkrétně, člověk s AS by se měl podílet na spoluvytváření pravidel.

    Lidé a AS mohou mít velký problém s vyjádřením svých momentálních pocitů. Učte je vlastní pocity i pocity druhých identifikovat, poskytněte k tomu dítěti vizuální podporu.

    Předškolní a školní věk:

    Existují školy/ školky, které děti s handicapem a priori odmítají – vedle těch co jdou v tomto směru příkladem a vedou si skvěle! Rodiče se tak dostávají do nedůstojné role“ kam s ním“, nikde dítě nechtějí nebo ho po diagnostickém pobytu odmítnou. Mnohá zařízení nesouhlasí s působením asistenta, považují jeho přítomnost za cizí, rušivý element. Některá zařízení i dítě přijmou, ale odmítají mu věnovat speciální péči.Domnívají se, že dítě speciální program nepotřebuje a různě hloubají – leckdy se silným despektem - nad oprávněností diagnózy.

    Při integraci postupujeme dle vyhlášky č. 73/ 2005 zákona č. 561/ 2004 Sb. Školského zákona.

    Důležitá je také prevence šikany a informovanost rodičů spolužáků.

    Výzkumy udávají, že zhruba tři čtvrtiny dětí s AS referovaly doma o šikaně, popichování nebo trápení ve škole.

    Diagnóza přestává být pomocníkem a stává se škodlivou nálepkou. A to je třeba změnit! Protože každé dítě na světě, každá lidská bytost má právo na lásku, bezpečí a porozumění. A o to se můžeme společně pokusit, co vy na to?