Máme tu nádherná dílka, která nám poslala Zuzana Kofránková a autorem je její syn.

Odlišní lidé nemusí být zlí
Zdeněk Kofránek

Stará lípa
Zdeněk Kofránek

Slunce, slunko, sluníčko
Zdeněk Kofránek

Je pravda, že špatný bývá,
ten, kdo jiný názor mívá ?
Kdyby lidé stejně žili,
podobní si všichni byli,
země bude nudná celá.
Lepší ten, kdo dobro dělá,
než ten, kdo se lidem líbí.
Přátelství všem snadno slíbí,
v srdci ale zradu chystá.
Lepší než - on duše čistá.
Jeden může pravdu míti
a ostatní v bludu býti.
Nechej všechny, kdo jsou jiní,
většinou tím nejsou vinní.

Zlý je jen ten, kdo zlo činí.
Nesuď lidi podle vzhledu,
suď je podle duší.
Je úplně bezvýznamné,
komu z nás co sluší.
Na vršku, kde je les hustý
stojí lípa má kmen hustý.
Pamatuje dávné věky, staré doby, lidí, vzteky,
nepokoje, vády, lidská přátelství i zrady.
Starodávné pevné hrady některé z nich byly tady.
Vznešené a mocné pány, patřily jim širé lány.
Nekonečné lesy tmavé, medvědi tu tenkrát žili, divočáci zemi ryli,
za úplňku vlci vyli.
Ještě dlouho stará lípa zůstane na vršku stát,
bude dlouhatánská léta všechnu moudrost věků
znát.
Na nebi pluje od rána.
Ráda ho i černá vrána.
Celý den se na nás dívá.
Celý den nás hřeje.
Každému přání plnívá,
kdo si teplo přeje.
Díky němu rostou stromy,
býlí, kvítí, keře.
Jeho teplo mívá v lásce
dost velká část zvěře.
Všem lidem náladu zvedá
nemají pak líčka bledá.
Celé zemi život dává,
z velké výšky na nás mává.
Lepší lék na světě není.
Tmavou noc v světlý změní.
Světlo máme od sluníčka,
To když zajde, zavřem víčka.
Lehneme, budem spát,
kdo by neměl slunce rád ?
Nejkrásnější na světě na té naší planetě
naše slunko zářící vesele se tvářící.